Historie našeho oddílu

Jak to začalo

Myšlenka založení oddílu vznikla již v prosinci 1989. Oficiálně byl oddíl registrován v roce 1990 jako oddíl vlčat pod číslem 9. Na počátku měl 10 členů. Oddíl založil Ing. Josef Liberda, který zažil "skautské probuzení" v letech 1968-1970. V době totality se podílel na programu skupinek společenství mladých křesťanů. Po obnovení činnosti Československého Junáka se s elánem pustil do práce s oddílem, který je registrován jako oddíl se zdůrazněnou křesťanskou výchovou.

Důležitým momentem pro činnost oddílu bylo získaní klubovny v budově fary na Tyršově ulici. Při vedení oddílu spolupracovali kromě Ing. Liberdy ještě Ota Worm, Václav Dvořák ml. a Merta přezdívaný Děda. Duchovního vedení se ujali selesiánští kněží. Porevoluční nadšení, pocit svobody pomáhal vedoucím zapomenout na nesnáze a starosti spojené s obtížnou prací v začátcích činnosti.

První tábor se konal v Nýznerově u chaty rodičů jednoho z členů oddílu. Bydlelo se v několika stanech, ale i v chatě. S nadšením se četly staré časopisy a Foglarovky. Byly to první krůčky, které vedly malé skautíky na junáckou stezku. Dne 1. září 1990 skládalo prvních pět členů oddílu svůj skautský slib. Ještě týž den proběhl obřad předávání šátků novým členům v kostele sv. Jiří v Bukovicích. Tento obřad se v historii oddílu již nikdy neopakoval.

Po táboře musel oddíl opustit svojí klubovnu v budově husitské fary. Netrvalo však dlouho a vlčata našla nové útočiště v malé chatce ve farní zahradě, která je oddílovou klubovnou dodnes. V roce 1990 získala jesenická devítka svojí oddílovou vlajku, která byla 2. prosince posvěcena v jesenickém kostele. První krok své činnosti zakončil oddíl vánoční besídkou.

Rok 1991 byl zahájen zimní výpravou, Vítaním jara a prvním výstupem na Ivančenu k uctění památky skautů popravených za 2. světové války německými okupanty v Cieszyně. Počet členů oddílu se stále zvyšoval. Oddíl měl již družinu Medvědů. Nová družina byla družina Rysů. Obě družiny měly své pokřiky:
 

Medvědi:
Jsme junáci z hor,
medvěd je náš vzor.
S námi dobru pomáhej,
Buď statečný, hola hej!

Rysi:
My jsme rysi bystří,
na všechno jsme mistři!
 

Dnes jsou tyto pokřiky jiné.

První tábor

Blížily se prázdniny a s nimi náš velký sen - tábor. Naším cílem bylo mít skutečný skautský tábor. To pro nás znamenalo vyrobit dřevěné podsady, sehnat stanové celty, táborové nářadí, vybavit kuchyň a spoustu dalších drobností, které k táboru neodmyslitelně patří. Díky nezištné pomoci rodičů dětí a našich příznivců se vše zdařilo. Tábor vyrostl na prostorné louce za obcí Lipová a dostal jméno "Tábor pod Javoříkem," podle kopce, pod kterým se náš letní tábor nacházel. Tábor trval 14 dnů a odstupem času jej lze hodnotit jako tábor velmi úspěšný. Naše vlčata hrála hry, se kterými se setkávala poprvé. Například: Stopami statečných, měřila síly v etapách Námořního kadeta. Co však bylo velmi důležité pro získaní sebevědomí našich svěřenců- radost a určitá hrdost z toho, že si na táboře všechno budovali sami.

Problém každého oddílu jsou dorůstající členové. Vymýšlet zajímavý program pro obě věkové rozdílné skupiny je velmi složité. Pro ty mladší je to velmi náročné. Když připraví vedoucí program těm mladším, starší to pochopitelně nebaví a začnou se nudit. Na konci roku 1991 nastal tento problém i v našem oddíle. Bylo potřeba oddíl rozdělit. Vedoucím se stal Václav Dvořák ml. Hlavní náplní tohoto oddílu se staly výpravy s roverskou tematikou.

Oddíl se zúčastňoval střediskových akcí jakými byly masopustní výprava a vánoční besídka, která se konala v tělocvičně jesenického gymnázia. Poprvé jsme se zapojili do akce Betlémské světélko a tuto tradici každoročně obnovujeme.

Rok 1992 započal opět výpravami. Navázal jsme přátelské vztahy se skauty střediska Špičák v Písečné. Při svých výletech na Rejvíze, kde jsme bydleli na chatě Marcele, jsme se potkali s bratrem Štůlou- Oginem, který pravidelně v místním kostelíku sloužil nedělní mši. Opět jsme vystoupili na Ivančenu a tentokrát tam položili na mohylu svůj oddílový kámen. Díky našemu příznivci otci Ladislavovi jsme měli přístup na faru ve Vápenné. V nedalekém lomu se opět rozhořel náš slibový oheň. V průběhu roku jsme se rozhodli zorganizovat na farní zahradě v Jeseníku country bál. Naší klubovnu jsme upravili na saloon, chlapci donesli spoustu prázdných láhví, které umístili na policích. Dokonce jsme vyrobili i tak zvané lítačky, prostě saloonové dveře.

Tábor 1992

Společným projektem byl tábor na Šumné. Na nás připadl termín od 18. 7. do 1. 8. 1992. Tábor byl nazván Táborem lásky a přátelství. Byl to jeden z táborů, na které se vzpomíná. Pro starší členy oddílu byl tábor zkouškou tolerance a vzájemného pochopení. Učili jsme se vyjadřovat své názory, slušným způsobem je obhajovat, ale i ustoupit. Hlavní táborovou hrou byly motivy televizní soutěže Klíče od pevnosti Boyard. Jednotlivé družiny plnily úkoly, které jim přinesly zisk klíče. Zpráva na hradu Adelsburg. Po táboře se konala slavná výprava Clubu cloumáků- recesistického sdružení vzniklého na táboře. Následovaly výpravy na Rejvíz, Čertovi kameny a na chatu Hvězda nad lázněmi.

Kronika se zmiňuje i o střediskové výpravě na Ivančenu. Skauti a skautky našeho střediska naplnili jeden velký autobus a jeden mikrobus. Náš oddílový kámen stál za to. Vážil 14 kilogramů a dopravit jej k mohyle nebyla žádná legrace. Kámen byl ozdoben vytesanou skautskou lilií a písmeny odlitými z olova. Autorem byl Ondra Truneček. Když později vandalové mohylu poničili, přinesl nám jeden z bratrů zbytky písmen.

Na jedné z výprav jsme navštívili i chatu Maxovku pod Sokolím vrchem, která podle vyprávění pamětníků dříve patřila skautům z Rousínova. Další výprava vedla do Supíkovic.

Oddílový tábor byl opět společně se 14. oddílem v Račím údolí v areálu bývalého pionýrského tábora. Tábor dostal název "Ve stínu templářského řádu". Do realizace se zapojil i 13. oddíl a také naši roveři. Jednou z nejúspěšnějších akcí byly společné večery u tak zvané táborové televize, kde si táborníci vytvářeli svůj program, ve kterém se odrážely společné táborové zážitky. Samostatnou prázdninovou akcí roverů byl vodácký tábor, který vedl pan Komárek, zkušený vodák, tatínek našeho člena Aleše. Chlapci sjížděli legendární řeku Sázavu až do Pikovic. Návštěva míst opěvovaných v tolik trampských písních nejednomu z nich učarovala.

V září téhož roku vznikla v oddíle další roveři a rozhodli se založit svůj vlastní oddíl. Spolupráce s poutním místem Pany Marie Pomocné (Maria Hilf) u Zlatých Hor. Poprvé jsme tam pouze přespali a hlídali stavební materiál, později jsme se aktivně zapojili do práci při obnově poutního místa, ale i při organizaci poutí.

Při vánoční besídce se s námi rozloučily naši roveři a rozhodli se založit svůj samostatný oddíl. Provedli to velmi šikovně. Dali svému oddílu číslo 6. Stačilo potom pouze převrátit na kroji devítku a byla z toho šestka.

V devadesátém čtvrtém roce se naše vlčata probojovala do okresního kola Závodu vlčat a světlušek, které se konalo v Zábřehu ve středisku Skalička. Naše vlčata se umístila na pěkném třetím místě. Oddíl se opět zúčastnil Vítání jara, jezdil na výpravy, podpořil 1. Skautský den v Jeseníku. Moc času však nezbývalo, bylo třeba připravovat letní prázdninový tábor. Nelze začít jinak než písní, kterou si táborníci složili.

V Kraši Velké tam na louce, stojí tábor stanový. Jsou to skauti z Jeseníku, plátěné maj domovy...

Tak zněla první sloka písně, která na konci tábora měla více než dvacet slok a zaznamenávala důležité táborové události. Nejlépe o všem vypráví táborová kronika.

Další stránky v kronice zůstávají nepopsány. Jsou na nich pouze fotografie a nadpisy. Už je asi nikdo nedoplní. Je to škoda. Vedoucí oddílu od roku 1995 Mgr. Jiří Truneček k tomu píše:

"Po několika letech nějak docházejí síly."

Spolupráce s polskými harcery

Velkou akcí dalšího roku byla účast na Harcerkem Rajdu Zimovem. Polští harcíři byli několik dnů v Jeseníku a pak jsme jim jejich návštěvu u nás oplatili v polských Glucholazech.

V letních měsících zavítal do Jeseníku pan prezident Václav Havel. Přestože náplní jeho cesty bylo především setkání s regionálními politiky, nenechali jsme si ujít příležitost a přivítali jsme skauta - prezidenta jako skauti v krojích a náš pan prezident si s naším vedoucím Jirkou podal levici.

V roce 1997 se náš tábor nekonal. V červnu postihly i náš region velké záplavy a tábory byly z bezpečnostních a hygienických důvodů zakázány. Do poslední chvíle jsme však doufali, že se nám podaří tábor uskutečnit, ale počasí bylo nepříznivé. Rozhodli jsme se, že uděláme alespoň takový minitábor, výpravu na čtyři dny. Naším útočištěm se stala chata v Horní Lipové. Hlavní náplní výpravy bylo cestování po bunkrech z období před druhou světovou válkou. Všem se to velmi líbilo, a tak se

"Výprava po betonové hranici,"
jak jsme ji nazvali, úspěšně konala ještě třikrát.

V roce 1998 jsme měli tábor v nádherném místě u chaty Polárka v Domařově. Hráli jsme si na zlatokopy a dokonce postavili westernové městečko. Počasí nám přálo. Účastníci tábora, kterých bylo snad nejvíce za celou činnost oddílu, byli velmi spokojeni.

V posledním roce tisíciletí jsme tábořili na Skelné louce u Ramzové. Měli jsme možnost pozorovat zatmění slunce. Ve svých hrách jsme pokračovali v oddílové tradici, jako například Rychlé šípy, Záhada hlavolamu, do našich her jsme zapojili i oddíl z Mikulovi.

Oddílovou tradicí se stalo roznášení Betlémského světélka, což bylo, jak dokazuje kronika, veřejností kladně hodnoceno.

Náš tábor v roce 2000 se konal na krásné a prostorné louce ve Skorošicích a zdá se, že tato bude naším stálým tábořištěm, protože jsme uzavřeli na tuto louku smlouvu o dlouhodobém pronájmu.

(Autor Mgr. Jiří Truneček)

Novodobá historie

Rok 2000 se stal symbolickým přelomem v životech mnoha lidí, život 9.oddílu z Jeseníku však kráčel dál, svým typickým způsobem. Neuplynul měsíc, aby se nekonala výprava, či nějaká jiná akce. Naší oblíbenou základnou se nyní stala Domašovská fara, v této době bohužel již neobyvatelná:( Mezi nezapomenutelné výpravy jistě patří Vánoční výprava roku 2000, kdy kvůli velkým mrazům zamrzl odpad a záchody vytekly no vy víte kam... :) Prostě vánoční atmosféra jak se patří.

Na jaře toho roku jsme ji tradičně přispěli svou troškou v boji proti rakovině, v rámci tzv. Květinového dne. Tradiční letní tábor se konal opět ve Skorošicích, kde pomalu rostla naše základna. Tématem tábora se stal středověk a vše co s ním souviselo. Škoda, že byla nakonec vyškrtnuta mučírna pro největší špindíry:)

Za těch 6 let se toho událo opravdu hodně, a já vás tu nebudu zatěžovat výčtem všech oddílových akcí jen bych připomněl pár, které mi zůstaly vryty do paměti.

Akce Kolo proběhla v létě roku 2001, kdy se pět roverů vydalo z Jeseníku poznávat Východní Čechy pomocí tohoto ušlechtilého dopravního prostředku.

V roce 2003 náš oddíl zorganizoval okresní kolo skautských závodů na "Dědkově chatě" na Rejvízu. Závod to byl náročný, protože jsme chtěli posunout laťku trochu výše, výsledkem bylo mnoho zbloudilých družstev a opožděný odjezd domů:) Nakonec jsme našli i družstvo, ze Starého Města, je si vylo ještě na výlet na Zlatý Chlum. Vy byste si ho taky, přece, nenechali ujít, ne?

Rok 2003 byl zajímavý ve více směrech. Proběhla prakticky první samostatná akce našich roverů. Vyrazili jsme na Slovensko do Tater. Vynikající ubytování jsme měli zajištěno ve Vrbově u tetičky Jirky Kovalčíka, která se o nás ukázkově starala. Kdy k tomu přičtete naše horské "procházky" Lomnický tít, Priecné sedlo, Rysy, Štrbské pleso, Tatranská Lomnica, termálné kúpalisko ve Vrbově, skvělé záhryzky v Kemarku s příjemnou paní cukrářkou, večerní fotbalové hrátky a pana řidiče Jána Lopatu - prostě ideální relaxační týden (pokud někdy uslyšíte Pepína zavelet Tatranské tempo tak vás upřímně lituji:) V létě jsme samozřejmě organizovali Tábor, tradičně ve Skorošicích, tentokrát na válečné téma. Vždyť který kluk by si rád nehrál na vojáčky.

V září roku u nás dokonce vznikla dívčí družina. Vidíte, jak jsme oblíbení:) Upřímně jsem se těm 5 dívenkám divil, že to s námi tak dlouho vydržely, ale tato družina fungovala po následující 2 roky. Jejími členkami byly převážně sestry našich vlčátek. A poněvadž bylo září, uskutečnila se ještě jedna tradiční akce našeho oddílu. Víte jaká? No přeci noční pochod na Maria Hilf. Maria Hilf, poutní kostel pany Marie pomocné ve Zlatých Horách nás každoročně žádá o pomoc, při organizaci pouti a my se vždy rádi přijedeme. Vždyť kdy jindy máte legální možnost se pohádat s Polákama? :) On podzim je vůbec bohatý na tradiční akce. Každý rok v listopadu vyrážíme do Vidnavy na tzv. Stínadla velikou městskou hru na motivy románu Jaroslava Foglara Rychlé Šípy.

Tábor 2004 aspoň pro mě tedy stále pojem. Ten nejlepší na jakém jsem kdy byl. Jirka Truneček sehnal tábořiště ve vojenském újezdu Libavá poblíž městečka Velký Újezd. Vytvořili jsme atmosféru středověku a vydali se do dob krále Artuše a po těch 14 dnech se nám vůbec nechtělo domů.

V prosinci 2005 se s oddílem rozloučil náš dlouholetý vůdce Jiří Truneček a vedení se museli ujmout mladí. Přece by jsme nenechali Devítku padnout:)

Od 1.1. 2006 se píše nová etapa Jesenické devítky. Vůdcem se stal Jiří Kovalčík a jeho sekundantem Mirek Staněk. V létě jsme se namísto klasického tábora zúčastnili mezinárodní akce Orbis 2006 v Brně, mezinárodního setkání skautů. V září proběhl nábor na Jesenických základních školách, přišlo mnoho nových dětí a v současnosti máme přes 35 členů v oddíle a samotná Devítka je na tom, dle mě nejlépe za několik posledních let. Za to patří poděkování těm, kterým se většinou moc neděkuje: Ájovi, Bystrovi a Jirkovi Kovalčíkovi za jejich skvělou práci na schůzkách.

(Autor: Petr Otáhal- Pepíno)

převzato z www.jesenickadevitka.skauting.cz